TROCHA HISTORIE…
Rozhovor s majitelem rodinné firmy Marcinem Jarzynou.
– Pane Marcinie, řídíte skvěle prosperující firmu s bohatými tradicemi, vždy zůstávající v rukou jedné rodiny…
- Patřím již ke třetí generaci zabývající se zahradnictvím. Firma po celou tuto dobu fungovala na stejné adrese v obci Biery. Měnili se pouze její majitelé… A všechno začalo ještě v nelehkých padesátých letech minulého století, když můj dědeček, Henryk Madzia, začal pěstovat na prodej růže na řezané květiny a polní růže s holým kořenem. K těmto rostlinám měl dobrý vztah, pečoval o jejich vzhled od rána do noci, sbíral cenné zkušenosti… Květiny se staly jeho vášní, a díky pracovitosti a talentu rychle získal uznání v okolí, a dokonce i v Krakově. Růže velkokvěté: Belle Epoque, Gloria Dei nebo Casanova si mohl koupit každý návštěvník Sukiennic. A to po dlouhé roky!
– Čili ihned úplný úspěch…
- Ale aby toho nebylo dost – pamatujte prosím na to, že to byl komunistický systém – již v šedesátých letech se na zahradnictví vztahoval povinný deputát. Dědeček společně s manželkou Emilií, mojí babičkou, která s ním pracovala, musel pěstovat kromě oblíbených růží také keře angreštu a rybízu. Úrodu z těchto keřů musel odevzdávat do výkupny CNOS (Centrála zahradního semenářství a školkařství). Tento angrešt a rybíz dodával za cenu, která nebyla nikterak závratná. Zkrátka řečeno, byla to obyčejná zlodějina a vykořisťování. Ale dědeček, tvrdohlavý a nápaditý člověk, si poradil s překážkami a vytěžil z tohoto deputátu nějaký zisk.
– Taková byla doba. Bylo třeba se pořádně ohánět, aby se přečkalo.
- Podařilo se to natolik, že „za Gierka“ čili v sedmdesátých letech můj dědeček postavil a zprovoznil za vlastní peníze – skleník. Tehdy to byl hit, novinka! Koupil také český traktůrek TZ4K14. Bylo to takové první vozidlo ve vesnici Biery! Jen tak mimochodem, ten traktůrek se používá dodnes…
– Myslím, že pan Henryk a paní Emilia měli příliš málo volného času. Práce, práce, práce…
- Samozřejmě, v zahradnictví je práce pořád dost. Nelze něco přeložit na později. Rostlina má své požadavky. Jak se na něco zapomene, na něco nedohlédne, všechno jde vniveč… Naštěstí dědeček s babičkou měli už dvě dospělé dcery: Irenu a Joannu. Joanna je moje matka. Velmi obětavě pomáhaly ve firmě. Matka, po ukončení bielské obchodní školy, absolvovala také zahradnickou školu a nehledala práci někde jinde… Po celou tu dobu byly růže velkokvěté, záhonové a miniaturní, například Colibri, White Gem nebo Kardinal, nadále v základním sortimentu.
– Čili do práce ve firmě se zapojila již druhá generace…
- Moje matka se provdala v roce 1980. Můj otec Marian měl svou profesi: truhlář, poměrně dobře vydělával a nic nenaznačovalo tomu, že se rekvalifikuje, jak bychom to dnes nazvali. Ale v naší rodině je tomu tak, že vzdělání nebo profese je jedna věc, ale i tak se všichni zabýváme zahradnictvím. Stejné to bylo s otcem, který se přidal k firmě a zanechal v ní hodně zdraví. Ale také přistupoval k této práci se stejnou vášní jako dědeček Henryk, i když se lišili, dokonce velmi, přístupem k zásadním věcem, např. k sortimentu. A tak v osmdesátých letech přišel zlom, protože v sortimentu firmy se objevily okrasné a ovocné keře, a milované dědečkovy růže skončily v pozadí. Zapříčinila to nižší poptávka po květinách z takových firem jako naše.
– Viděl jste se už v mládí v roli zahradníka?
- Když bylo třeba, tak se trochu pomáhalo rodičům… Ale i se mnou, i s bratrem to bylo tak, že se každý vyučil v úplně jiné profesi! Můj starší bratr, Sebastian, je povoláním automechanik, a já – elektronik. Z různých úhlů pohledu jsme měli zájmy nepříliš spojené s pěstováním rostlin… Ale, jak je tomu u nás, nepracujeme ve vyučené profesi. Sebastian přišel do firmy s novými nápady. Začal energicky, výstavbou šesti fóliových tunelů 6 x 30 metrů a byla to trefa do černého. Později se oženil s dívkou z jiné obce a tam založil vlastní zahradnictví. Co se mě týče, nejprve jsem pomáhal matce a bratrovi (otec odešel do důchodu) a firmě jsem se vážně začal věnovat v prvním desetiletí již nového tisíciletí.
– Určitě jste přinesl do firmy svá řešení…
- Samozřejmě. Ale přednostně sázím na několikagenerační zkušenosti a znalosti, které si průběžně doplňuji. Hospodářství produkuje mnoho druhů a odrůd okrasných rostlin, a to vyžaduje pečlivost, trpělivost, dbalost o jejich kvalitu a zdraví. Umíme je rozmnožovat v optimálních podmínkách, proto nejsou nemocné, mají krásný vzhled, a to klienta nejvíce těší. K pěstování používáme vysoce kvalitní rašeliny, rašelinové substráty a hnojiva ověřených a renomovaných značek. Rostlina potřebuje péči po celý rok, je třeba ji pravidelně sledovat, abychom mohli ve vhodném okamžiku reagovat… Umíme individuálně přizpůsobit listová hnojiva dané odrůdě a zajistit krásný vzhled všech rostlin, a to v každou roční dobu.
– Jaro je za dveřmi, začnete tedy prodávat rostliny a sezona potrvá do podzimu. Jaký sortiment nyní nabízíte?
- Bohatý! Jsou to především listnaté keře a stromy, jehličnaté keře a stromy, okrasné traviny a trvalky. Na výběr rostlin si klient nemůže stěžovat! Ujišťuji, že umíme každému poradit a vybrat je do každé zahrady, tak aby potěšila zrak, byla kvetoucí a barevná…
– Škoda jen těch růží dědečka Henryka…
- Ale kdeže! Růže nadále pěstujeme! S tím rozdílem, že je prodáváme v květináčích. Od jara do podzimu. Tradice nadevše!
